Už když jsme v červnu 2023 odjížděli z finské tundry od medvědů, věděli jsme, že se vrátíme. Sešla se nás parta stejně „nemocných“ lidí, kteří se viděli poprvé a stali se z nich kamarádi. Parta „postižených lidí“, kteří se na celou noc zavřou do malého krytu, z kterého nemůžou vyjít. Okolo se prochází medvědi. Půl dne před tím moc nejíš, ani nepiješ, abys neměl potřebu jít na záchod. Když to nevydržíš, máš s sebou láhev a v rohu krytu je kýbl s pytlem.

Organizačně vše zajišťoval Ondra Prosický a v období června, v době polárního dne, se dá fotit celou noc. Jaký to bude na podzim, kdy se medvědi potřebují pořádně nacpat na zimu? Domluvili jsem se, že jako parta pojedeme znovu na konci září. Zařizování a letenky jsme nechali opět na Ondrovi.

Ohledně fotografování na podzim je to o dost kratší, neboť slunce po osmé hodině zapadne a pak je to už jenom hra se zbytkem světla. Medvědi jsou ale aktivnější a barevný podzim zbarvený do žluto červena přes oranžovou tuto nádheru podtrhuje.

Na tři noci jsme měli naplánované a rozdělené kryty po celé oblasti tří jezer. Jeden večer byl dlouho klid a medvědi nikde.

Počasí nám vůbec nepřálo. Silný vítr a déšť. V krytu jsme pod střechou, déšť nám nevadí. Podle větru se medvědi orientuji, díky velkému množství čichových receptorů jsou medvědi schopni vnímat potravu na několik kilometrů. Pokud je hodně větrno snižuje to jejich schopnost k orientaci.

Chvilku před západem slunce se z ničeho nic vynořila medvědice s čtyřmi mladými potomky. Bohužel po chvilce se lekla a utekla zpět do lesa. Hluk z vedlejšího krytu se zahraničními turisty medvědy vyplašil. Vrátili se až za úplné tmy a poslouchání kňučení a hraní si mláďat pár metrů před krytem je zážitek. Bohužel i přes skvělou techniku SONY to byla už jenom práce pro termovizi.

Udatný černý samec se nám před krytem ukázal několikrát. Jeho pohled do fotoaparátu je úchvatný a vzbuzující strach. Majestátně a v klidu se procházel před našimi objektivy. Jeho opatrnost a obezřetnost byla přesně ovlivněna silným větrem. Ovšem i jeho dokázaly odehnat kavky svým otravným dotíráním.

V zápětí po promenádě samce vlítla na scénu omladina. Rok a půl stará mláďata běžela před opatrnou mámou, která vše zezadu jistila. Proběhly nám před krytem roztahané po celém břehu jezera. Dostat je spolu do jednoho záběru bylo skoro nemožné.

Na rosomáka jsme stejně jako v červnu štěstí neměli.

Čas strávený s kamarády a lidmi se stejným koníčkem a zapálením je pro mě vždy obohacující a v tomto případě mi to dobrou náladou, smíchem a pohodou prodloužilo život o pár dnů. Děkuji kamarádi

---